Návrat k tradicím je dobrá věc – obnovujeme něco z folkloru, navazujeme na poznatky z minulosti, učíme děti i dospělé dávno zapomenutá řemesla. Proč ne? Práce vlastní rukou, radost z výsledku, kontakt s materiálem, to vše je velmi podnětné.
Punc tradičnosti (tedy řemeslného zpracování, dobrých surovin, původní receptury) dávají svým výrobků také mnohé firmy. Kupte si „tradiční chleba“, tradičně vyráběné oblečení, tradiční čaje… Mnohokrát se Vy, kteří preferujete zdravý životní styl, setkáváte s pojmem tradiční medicína.
Ten je však velmi obecný, neboť každá země měla svoje přírodní specifika a receptury, které nahrazovaly po staletí vědomosti medicíny a farmakologie současnosti.
Rusko, neboť o tradiční medicíně této země chceme psát, je obrovské. Na jeho hranicích se střetávaly různé kultury, na jeho území rostly jiné léčivé rostliny ve stepi, jiné v březových lesích a jiné například na úpatí Altaje. Pokud hovoříme o tradiční medicíně v Rusku, musíme vzpomenout nejen byliny a bylinkáře, ale také mnoho jiného.
Pojem tradiční (sibiřská/ ruská) medicína v sobě zahrnuje všechny způsoby léčení pomocí přírodních prostředků, které byly objeveny buď náhodou nebo cíleným vyhledáváním léčiva v přírodě na konkrétní problém a potom předávané ústní tradicí nebo výchovou následovníků (uchované písemné záznamy receptů z bylin).
Nesmíme zapomenout na vlivy jiných kultur, s kterými se předcházející generace střetávaly. Na území Ruska přicházeli cizinci pozvaní na carský dvůr a přinášeli s sebou poznatky léčitelů z rodných zemí. Tedy do 20. století zdraví drtivé většiny ruského obyvatelstva záviselo na těch, kteří věděli, jak s dary přírody zacházet.
První písemná zmínka o tom, jak byli tito léčitelé organizováni a co bylo jejich úlohou, pochází přibližně z 10. stol. n.l. z díla „Russkije zakony“ z pera kyjevského kněze Vladimira Monomacha. Nikde ale nenajdete seznam všech těch, kteří léčili v malých či větších vesnicích po celém Rusku. Jen pro zajímavost: pro léčitele (bylinkáře, napravovače kostí nebo léčitele pomocí koupelí či saun) existovala v době cara Alexeje Michajloviče (1626 - 1676) škola, kde se setkávali také s poznatky medicíny z jiných zemí.
Tradiční ruská medicína (tak jako tradiční medicinské systémy ostatních zemí) měla vícero způsobů léčby. Jako první se vždy vyzdvihuje ten nejznámější – léčba pomocí bylin nebo hub. Léčiva se připravovala ve formě čajů, odvarů, obkladů, koupelí, louhováním nebo macerováním v alkoholu či oleji. Některé byliny dobře známe i v Česku (podběl, kopřiva, smetanka, jitrocel, kostival), ale některé jsou typické jen pro Rusko (čaga, mumio).
Suroviny (tedy rostliny) byly lehko dostupné a přece se k nim přistupovalo s úctou – každá má svůj čas sběru, svůj způsob sušení a uchovávání a každá musela být k dispozici také v zimě. Jejich sbíráním se zaobírali bylinkáři (v ruštině „travniki“) – zajímavostí je, že v Rusku se této činnosti věnovali také muži. V Česku bylo sbírání bylin především ženskou záležitostí. Bylinkář zároveň léčivé rostliny zpracovával a vyráběl z nich potřebné přípravky.
Úžasným vynálezem tradiční ruské medicíny byly po celé zemi rozšířené „koupele“ (kádě s vodou, kamínka, sauna s kameny a lehátka sloužící k napravení zad nebo masážím) sloužící nejen pro hygienu. Přinášely výrazný léčebný efekt. Například prochladnutí se předcházelo otužováním – stačilo se vykoupat v horké vodě a potom skočit do vody studené (systém saunování) nebo se do vody přidávaly odvary z bylin, které léčily kožní onemocnění, hojily rány, zmírňovaly záněty a odstraňovaly kosmetické problémy. Je známé léčení problémů s ledvinami pomocí kombinování koupele a působení horké páry.
Dalo by se napsat mnohé o černém minerálu šungitu či o mumiu.
O tom, že výrobky z bylin na základě poznatků ruských bylinkářů mají významný vliv na zdraví člověka, není pochyb. Tradiční ruská medicína zanechala dědictví obrovského významu a my v Herbatice se snažíme zpřístupňovat produkty namíchané z prvotřídních surovin široké veřejnosti. Objevte s námi klenoty ruské medicíny.