Mumio – ani legenda, ani zázrak

Více než tisíc let je mumio známé v orientálním lékařství. Jeho zázračné účinky popisoval i Aristoteles. Vždy se spojovalo s aurou slávy a legendami. Udrželo se dodnes v lidovém lékařství Střední Asie – v Íránu, Afghánistánu, Tibetu i Indii. Jeho vlastnosti, původ, fyziologické a léčivé účinky jsou v současnosti středobodem pozornosti nemálo odborníků.  Zprávy o něm potom rychle pronikly i do novin a časopisů, kde vzbudily velkou pozornost veřejnosti.

„Mumio zostřuje smysly, upevňuje žaludek, ulehčuje dýchaní. Je nejdokonalejším složeným lékem."

 Aristoteles

Kde se vzalo mumio?

Tato látka, zvaná též horský balzám anebo horská smůla, je podle nejnovějších vědeckých výzkumů složitá chemická sloučenina nacházející se v některých oblastech východní Asie.

Jde o slovo řeckého původu a v překladu znamená "zachovávající tělo". Je to přírodní směs organických a anorganických látek, která se tvoří v skalních dutinách. Čisté mumio se tam nachází ve formě rampouchů u horských potoků a v proláklinách. Jen v některých případech se v něm objevily příměsi vrchních vrstev hornin. Tyto původní zdroje mumia jsou však dostupné jen velmi těžko, a proto se dochovaly v tak ryzí čistotě.

• Prvotně znečištěné mumio steklo ze základního zdroje, smíchalo se s půdou, kalovými hmotami hlodavců, ptáků a jiných živočichů. Nachází se pouze ve vysokých horách, převážně v jeskyních či jiných velmi těžko dostupných a skrytých místech.
  
  
• Sekundárně znečištěné mumio přešlo zažívacím traktem různých živočichů, například opic v Indii, ptáků či hlodavců v Střední Asii. Zvířata ho požili ze základních anebo prvotně znečištěných zdrojů.

Mumio zbavené příměsí a přeextrahované je homogenní pružná tmavohnědá hmota s lesklým povrchem, charakteristickou vůní a hořkou chutí. Při skladování postupně tuhne, což způsobuje jeho vysušování. Velmi lehce se rozpouští ve vodě, roztoky jsou průzračné, tmavohnědě zabarvené. Obsahuje kolem třiceti mikro a makro prvků, asi deset různých oxidů kovů, dále oxid křemičitý, fosforečný, různé organické látky a kyseliny

Účinky mumia na lidský organismus

O vysoce účinných vlastnostech mumia svědčí spisy orientální medicíny. Více než sedmdesát lékařských knih a traktátů obsahuje bohatý materiál o jeho širokém využití jako prostředku podporujícím regenerační procesy v různých tkáních lidského organismu. A to ve formě protizánětlivého, antitoxického a všeobecně podporujícího preparátu, který též působí na regeneraci snížené funkce periferních nervových vláken a receptorů v mozku.

Na základě mnoharočního experimentálního a chemického výzkumu bylo mumio oficiálně povolené jako všeobecný nespecifikovaný biostimulátor na různých klinikách. Každá z jeho složek má schopnost ovlivňovat zodpovědné procesy látkové výměny a urychlovat regeneraci různých tkání. Stimulační účinek se projevuje už na úrovni buňky. Má příznivý vliv i na průběh chorob z ozáření, ovlivňuje správné složení krve, kostní dřeni a sleziny. Více klinických průzkumů dokázalo, že jeho toxicita je velmi nízká, nevyvolává vznik novotvarů. Při dlouhodobé aplikaci nebyli zpozorované žádné nepříznivé účinky na srdce. Prokazatelně naopak zlepšuje elektrokardiografické ukazatele a stimuluje funkci srdečního svalu.

Při užívání mumia nejsou známé žádné kontraindikace. Když se někde objevily žaludeční nevolnosti, přípravek se jednoduše několik dní vynechal anebo se podávaly nižší dávky

Z odborných studií

Jako ukázku vybíráme informaci ze studie o klinických zkouškách léčení mumiem uskutečněných na 74 pacientech s vředovými chorobami žaludku a dvanáctníku. Proběhly zároveň na dvou zahraničních klinikách.

Všichni nemocní začali léčení v době výrazného zhoršení zdravotních problémů. Stěžovali si na bolesti v souvislosti s příjmem potravy a též na zvracení, průjmy apod. Většina z nich měla problémy už 2 až 5 let (44%), někteří více než deset let (21%). Kritériem terapeutického účinku mumia byli klinické, rentgenové, gastroskopické a jiné údaje. Při rentgenových vyšetřeních na začátku léčby se u 65 pacientů objevil vředový nález v dvanáctníku, u třech na stěně žaludku. Všichni měli řadu rentgenofunkčních příznaků změn záhybu a reliéfu sliznice, porušenou různým stupněm deformace dvanáctníku. Mumio užívali vnitřně, v dávce 100 mg na kilogram váhy dvakrát denně po dobu třech týdnů. Vždy půl hodiny po jídle. Před podáním byl přípravek rozpuštěný v polévkové lžíci čaje anebo vařící vodě.

Po 15 minutách po požití mumia téměř u všech nemocných zmizela bolest po jídle. Devatenácti nemocným bolesti úplně zmizely v průběhu prvních 4 dnů léčení, 17-ti po šesti dnech, 21-ti po osmi, 15-ti po 2-3 týdnech. Přibližně ve stejném čase zmizela i bolest při tlaku na žaludek. Nemocní se sklonem k zácpě opět získali pravidelnou stolici. Uvedený nález, dokázaný rentgenovým vyšetřením, zmizel u 56 nemocných, u třech se prudce zmenšil. Gastroenterologické pozorování ukázalo před léčením různé stupně změn na povrchu epitelu a výrazný epitelární otok. Po dvou týdnech léčby zánětlivé procesy zmizely a sliznice žaludku se upravila.

U čtyř nemocných se vředy byl zjištěný i chronický zánět žaludku a u pěti bolestivé chronické koliky. Spolu s mizejícími vředovými symptomy ustupovaly i tyto zánětlivé procesy v žlučovodech a střevech. U všech nemocných se dosáhlo výrazného léčebného efektu. Nebyly zpozorovány žádné vedlejší účinky.

V citacích odborné literatury, která obsahuje desítky popsaných případů klinických zkoušek léčení mumiem, bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Omezíme se na výpočet známých chorob, při kterých bylo prokázáno kladné působení mumia:

• Urychluje srůst zlomených kostí
• Léčba hnisavých ran a ekzémů, seborey, psoriázy
• Různých nervových onemocnění
• Popálenin a zánětů
• Zánětů dýchacích cest a jiných orgánů, středního ucha a jater

Používá se i při léčbě paradentózy, seborey, bércových vředů, cukrovky, trombózy hlubokých žil dolních končetin. Kladných výsledků se dosáhlo i při léčbě infarktu myokardu a celkové regeneraci organismu.

Mumio se v současnosti podává většinou ve formě roztoku, tablet anebo masti. Výborné je, že už se dá koupit i u nás – najdete ho na naší stránce zde.

Zdroje: Mudr. P. Beleš a I. Manolevská, časopis REGENA

Článek si pro vás připravil

Juraj Gajdoš, zakladatel Herbatica

Zakládající člen týmu Herbatica.
Od roku 2014 se věnuje přírodní medicíně, alternativním přístupům ke zdraví, průnikům zdraví a přírody.
Denně testuje na vlastním těle nové produkty z oblasti léčivých rostlin, hub a produkty podporující přirozené procesy těla.

 Kontakt: juraj@herbatica.sk

Nenašli jste, co jste hledali? Nebo si potřebujete doplnit další informace?

Těch tu máme hodně - zkuste do vyhledávacího okna zadat slovo jako například. „ migréna, hemeroidy, bradavice, ekzém, bolesti páteře“ nebo nakoukněte do našeho BLOGU.
 

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost :)